Historie názvů obcí

V průběhu historie byla ves pojmenovaná následujícími způsoby: „z Dyakowy“ (1489), „s Diakowku“ (1544), „Diakowka“ (1560), „ces diekowau“ (1576), „Diakowa“ (1787, 1833), česky „Děkovka“ a německy „Diakowa“ (1880). Jméno „Děková“, původně „Děkova“ (tedy Děkova ves) vzniklo z osobního zájmena  „Děka“ a z tvaru Děková pak zpodstatňující příponu –ka tvar „Děkovka“ (Profous, I., 1947/1954, s.378).

Historické názvy vsi byly: „Chrasstiany“ (1544), „Chrášťany“ (1890). Vsí shodného jména bylo v českých zemích v roce 1890 celkem 11. Místní jméno Chrášťany znamená „ves Chrášťanů“, to je lidí bydlících v Chrástu nebo usazených v nové osadě založené „v“ nebo „u“ chrástu. Pro naše Chrášťany platí druhá část výkladu. Dva kilometry severovýchodně odtud leží ves Chrástná. Chrástem je myšleno „chrastí“, resp. „křoví“ (Profous, II., 1949, s.57). Jméno odráží charakter přírodního prostředí v němž ves vznikla.

V průběhu historie vsi byl její název v různých podobách: „Obrzit“ (1404), „vsi Wobrziti“ (1545), vsi Wobrzijd“ (1609), „vesnice Vobřídí“ (1628), „Wobržit“ (1654), „Wobržitz“ („Wobroschitzerberg , 1787), „Wobořitz“ („Wobořitzer Berg“, 1833), úředně česky „Obřic“ a úředně německy „Wobřitz“ (1854), „Obřit“, chybně „Ohřic“ a „Wobaritz“ (1890), „Obřic“, „Woboržitz“ také „Wobřitz“ (1904), „Obřice“ (chybně ve vztahu k úřednímu záznamu z roku 1852), „Wobřitz“ (1923). Původní tvar „Obřit“znamenalo „to, co je okolo řiti“, srovnej „obytné líce nebo kýty“ (německy „Arschbacken“), „obřítek“ – žlutá nebo bílá skvrna na kýtách vysoké zvěře. Měkké „t“ se vyslovovalo téměř jako „e“, tedy Obřic, Vobřic místo Obřiť. Za příkladu mnoha sousedních jmen končících na –ice a jejich genetiv –ic  (Podsedice – do Podsedic, Dlažkovice – do Dlažkovic, Třebenice – do Třebenic) bylo utvářeno jméno Obřic. V nové době bylo toto místní jméno uměle spojováno s termínem „obora“ (Profous, III, 1951, s.247).

Jsou zaznamenány následující podoby místního jména: „de Pnyetluk“ (1376), „Mietluky“ (1437), „v Knětlucích“ (1521), „v Metlucích“ (1522), „v Netlucích“ (1524), „Netluky“ (1542), „v Netlucích“ (1542), „Netluk“ (1787, 1833), „Pnětluky“, „Mnětluky“, „Netluk“ (1890), V Čechách jsou další tři vsi stejného jména Pnětluky. Místní jméno Pnětluky znamená ves pnětluků, to je lidí, kteří do kmenů („pňů“, jednotné číslo „peň“, 2.pád „pně“) tlukou nebo silně bijí. Kmen je také archaický druh včelího úlu, špalek či pařez. K tomuto členu přiřazené sloveso tlouci, tluku znamená „tuho bíti, mocně udeřiti… bouřiti, klepati. Jméno vsi je vyhodnoceno jako asi posměšné (Profous, III., 1951, s.384). Zdá se však, že může jít o „mýtné“ s výkladem o kácení stromů a dobývání pařezů klučením. To by pak mohlo ukazovat na skutečnost, že ves byla vyměřena v lese (lesní lánové vesnice byly ve středověku běžnou realitou).

Jsou známy následující podoby jména vsi: „z Posudi“ (ok. 1280, tento název není verifikován a není v přehledech o historii obce uváděn krom jediného příkladu), „de Podsedicz“ (1454), „v Podsedicích“ (1522), „ves Podsedicze“ (1628), „Podsedicze“ (1654), „Podsedice“ (1787), něm.“Podseditz“, česky „Podsedice“ (1833), „Podsedice“ (1890). Jazykovědci činí následující výklad významu jména Podsedice: Toto jméno bylo utvořeno analogicky podle jmen starých čeledních na –ice z appelativu podsedek – dka „v starém právu českém malý rolník, chalupník, nebo rolník hospodařící na cizím, poddaný“ a znamenalo „ves podsedků“ (Profous, III., 1951, s.409). Místní lidová etymologie jména činí výklad o významu jména Podsedice tak, že „sedají pod lípou, či pod lipami“.

Výklad významu „podsedek“ – poddaný poddaného, seděl u poddaného sedláka, který mu dovolil postavit si chalupu na své zahradě a od něhož dostal menší výměru pole či zahradu a platil mu nájem; podsedlák, záhoník, zahradník; novější název je chalupník (Lutonský, Boleslav: Lexikon genealoga, Praha 2003, s. 252).